Widget Image
The Czechoslovak Talks je projekt zachycující životní příběhy československých krajanů ve světě. Příběhy osobních vzestupů i pádů, příležitostí i překážek a hlavně životních zkušeností, které tímto zachováváme pro další generace.

 

Sledujte nás

Josef Papírník

Může se to zdát neuvěřitelné, ale na Tahiti ve vzdálené Francouzské Polynésii již ve třicátých letech žilo několik desítek Čechů. Soustředili se především v hlavním městě Papeete, kde jste mohli najít české hoteliéry, restauratéra, stavitele, truhláře nebo učitele hudby. Většina krajanů však vlastnila plantáže a pokoušela se zde za těžkých podmínek hospodařit, hlavně pěstovat bavlnu. Někdo uspěl, mnozí se však vrátili do Československa nebo se přestěhovali jinam v Tichomoří. To by i případ naší rodiny. Na Tahiti jsme s manželkou Annou žili od roku 1925. Zastával jsem různé administrativní pozice i podnikal, ale nakonec jsme se po válce přestěhovali do Wellingtonu na Nový Zéland.

Většina krajanů však vlastnila plantáže a pokoušela se zde za těžkých podmínek hospodařit, hlavně pěstovat bavlnu.

Život na Tahiti byl úplně jiný, než jaký jsem potkal předtím nebo potom. Skoro každý den jsem rybařil a bylo dost pro nás, kočky i prase, které jsme chovali. Prase si pochutnávalo i na chlebovníku, banánech a zemních krabech. Velkým problémem byly krysy. Když vylezla krysa na kokosovou palmu, tak bylo po úrodě. Krysy tam mohly žít po generace, protože kokosové jádro se dá jíst ve všech stadiích vývoje. Proto byla většina palem oplechována aluminiem. Káňata přivezena misionáři vyvraždila skoro všechno domorodé ptactvo.

domorodci na Tahiti

Pěstování vanilky bylo dobrým zdrojem příjmů. Hodně se kradla, tak si ji pěstitelé označovali. Sklízely se zelené plody vypadající trochu jako fazole. Po „řezu“ následoval prodej na trhu, u kterého vždy dohlížel policista. Kupci byli Číňané, kteří ovládali všechen obchod na ostrovech, pouze v Papeete bylo par nečínských obchodů. Tahiťané vždy obdivovali bohaté osoby (taata moni). Když byla dobrá sklizeň, byla pro místní naděje, že se také na chvíli stanou „bohatými“. Nezapomněli se tím chlubit hlavně v kostelích, kam poctivě docházeli. Místní děvčata se nebála těhotenství a rozdávala novorozeňata příbuzným i cizím lidem, a tak děti často vyrůstaly se jmény jejich pěstounů. Úřady to moc nezajímalo. Například fotograf Emil Valenta si takto osvojil syna Ramona, jehož pravý otec byl Američan. Všechna tahitská slova se píší foneticky. Abeceda, kterou Tahiťanům dali misionáři, není úplně totožná s naší. Například postrádá písmeno B. Muž je tahitsky tane, žena vahine, člověk taata, Číňan je tinito, běloch je popaa. Populární pokrm, zapáchající rybu marinovaná v mořské vodě, kterou jsem se ani nepokoušel ochutnat, nazývají fafaru.

Českou komunitu na Tahiti tvořila celá řada zajímavých lidí. František Čáp byl v zajateckém táboře v Rusku za první světové války. Usekl si palec na noze, aby se dostal do lazaretu a tím si zachránil život. Přesto byl zarytý komunista. Po únoru 1948 odjeli manželé Čápovi ze svého pozemku na ostrově Raiatea do „dělnického ráje“ v Československu. Rychle se ale probrali do syrové reality a chtěli zpátky. Úřady jim ovšem odmítly vydat výjezdní doložku, tehdy nutnou pro legální vycestování z republiky. Při příští návštěvě úřadu si pan Čáp vyzul botu a probodl nožem nárt na noze. Odvezla ho ambulance, ale výjezdní doložky nakonec obdrželi. Vybavuji si mnoho dalších jmen. Rudolf Pánek vedl velmi úspěšně elektrárnu, která zásobovala Papeete elektřinou. Vedl také Spolek Čechoslovák v Oceánii. Jistý Klíma vlastnil knihkupectví a zároveň byl nadšeným meteorologem, lidé rádi nakupovali maso u řezníka Františka Doška, kovář Jan Zima byl znám jako opilec, který s početnou rodinou obýval přepravní kontejner v přístavu. Zimův syn Joseph se nakonec stal policistou. Na Tahiti prosperovaly i prodejny firmy Baťa, které spravoval schopný manažer Sergej Zwiebel. A mohl bych pokračovat s dalšími jmény, jejichž příběhy by vydaly na knihu.

A mohl bych pokračovat s dalšími jmény, jejichž příběhy by vydaly na knihu.
Češi v Papeete - zprava František Čáp, manželé Pánkovi a Emil Valenta se synem Ramonem
Květen 23, 2019
Dana Jones
Jmenuji se Dana Jones (rozená Dana Dačická z Heslova), narodila jsem se v Praze...
Září 3, 2019
Jaroslav Dresler
Když přišel komunistický převrat, příliš jsem se nerozpakoval, zmizel do Německa a pak do...

Comments

  • Tomas Sedlak
    REPLY

    Moc krasny pribeh👌😊
    Bylo by mozne ziskat kontakt na autora clanku pana Papírníka?
    S pozdravem Tomas Sedlak( vzdaleny pribuzny Emila Valenty) fotografa.

    Listopad 23, 2020
  • Aleš Bieronski
    REPLY

    Zdravim Vas, su moc rad, neb tady na zverejnene fotce je muj stryc Emil Valenta, Photoatelier Papeete Tahiti,
    Byl to bratr moji babicky z matciny strany s nimz jsem se nekolikrat setkaval pri jeho navstevach svych
    sourozencu v tehdejsim Ceskoslovensku. Uvitam rovnez adresu na p.Josefa Papirnika. Specha to. Rad bych
    si na Tahiti zajel a podival se po jeho hrobu. Byl velky kamarad s p.R. Klimou, knihkupcem a myslim, ze tam
    ten obchod bude do dnes. Moc dekuji.
    Ing.Ales Bieronski (gsm: +420 608 767 967 , mail-box: ales.skipper@gmail.com ), Brno – Bystrc.

    Březen 6, 2021
  • Jiří Valenta
    REPLY

    Dobrý den, Emil byl bratr mého dědy Aloise …Ramona jsem navstvil asi před 15 lety ,tak muzete cinknout

    Jiří Valenta 777 288 999

    Srpen 1, 2022

Zaujal Vás tento příběh?

Napište nám k němu komentář. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou jsou povinná.