Widget Image
The Czechoslovak Talks je projekt zachycující životní příběhy československých krajanů ve světě. Příběhy osobních vzestupů i pádů, příležitostí i překážek a hlavně životních zkušeností, které tímto zachováváme pro další generace.

 

Sledujte nás

Jiří Flosman

Narodil jsem se v malé vísce Mlýnské Struhadlo v jižních Čechách 13. dubna 1937 do rodiny mlynáře jako nejmladší ze tří synů. Flosmanův mlýn patřil rodině po generace a byl životně důležitý pro okolní vesnice. Během nacistické okupace jsme žili v neustálém strachu,  neboť jsme českým lidem prodávali mouku pod cenou a překračovali tím kvóty, stanovené nacisty.

Mlýn běžel i v jednu nebo ve dvě hodiny v noci, aby se zabránilo odhalení. Několikrát u nás bylo Gestapo, naštěstí jsme jim vždy se štěstím vzdorovali. Se skončením druhé světové války uspořádali sousedé ve vsi na počest našeho statečného otce a celé rodiny slavnostní přehlídku.

Během nacistické okupace jsme žili v neustálém strachu, neboť jsme českým lidem prodávali mouku pod cenou a překračovali tím kvóty, stanovené nacisty. Mlýn běžel i v jednu nebo ve dvě hodiny v noci, aby se zabránilo odhalení.

Přesto se naše rodina, která zůstala věrná svému národu, když mnozí jiní kolaborovali, dostala do stínu podezření. Rodiče byli označeni za antikomunisty a kulaky a po únoru 1948 se stali terčem. Hořící cigarety v lese, který sousedil s naším mlýnem, uprostřed noci dávaly vědět, že jsme neustále sledováni. K nebezpečí přispěl i můj strýc Josef Ševčík, maminčin bratr, který byl poslancem parlamentu za národně socialistickou stranu a ukrýval u sebe člena vlády. Vybral náš mlýn, aby zde ukryl před komunisty prchajícího ministra Huberta Ripku. Ten záhy po smrti Jana Masaryka nepozorovaně odjel do Plzně a odtud k nám do mlýna.

Ačkoliv si nepamatuji, jak dlouho se u nás skrýval, vím, že jsem si jednou přistavil žebřík k oknu místnosti, do které jsem měl zakázáno chodit. Překvapilo mě, že tam seděli tři muži, kouřili a hráli karty. Po mém objevu mě rodiče nechali přísahat na Boha, že o tom nebudu s nikým mluvit. Nevím, jestli to bylo kvůli mému objevu, nebo protože už přiletělo záchranné francouzské letadlo, ale Ripka byl přesunut do nedalekých lesů v Plánici a čekal na záchranu. Matka mu dala jídlo, noviny, baterky a dokonce mou pláštěnku.

Po Ripkově odletu proběhlo vyšetřování a na naši rodinu padlo podezření. Protože probíhalo znárodňování, úřední návštěvy mlýna byly čím dál častější. Přijížděli k nám ve stejných autech, které jsem si pamatoval u gestapáků.

Když jsme byli varování rodinným přítelem, bylo jasné, že musíme zmizet. Tatínek a nejstarší bratr vyrobili falešné dno u nákladního automobilu, do kterého jsme se spolu s několika přáteli ukryli a uprchli všichni za hranice.

Po dramatickém útěku, při kterém jsme byli zadrženi americkou hlídkou, naše rodina skončila v uprchlickém táboře v jižním Německu. Zde jsme čekali, psali žádosti o víza a hlásili se u různých zemí, aby nás přijaly.

Po více než roce v táboře jsme se konečně plavili do Kanady. Po třech týdnech na lodi General CC Ballou jsme se vylodili v Nova Scotia, poté sedli na vlak mířící do Ontaria. Rodiče si zde nejprve museli odpracovat povinnou dobu u sponzorů, kteří nám umožnili vystěhování do Kanady.

Po dramatickém útěku, při kterém jsme byli zadrženi americkou hlídkou, naše rodina skončila v uprchlickém táboře v jižním Německu. Zde jsme čekali, psali žádosti o víza a hlásili se u různých zemí, aby nás přijaly.

Počátkem padesátých let se mi dostalo zajímavé příležitosti. Hubert Ripka byl tehdy na návštěvě v Torontu a já jsem byl shodou náhod požádán, abych mu dělal řidiče. Při vstupu do auta mne uvítal slovy: “Ty musíš být ten zvědavý Jirka!“ Kdo by řekl, že se s tímto pánem potkám o několik let později v zemi vzdálené několik tisíc kilometrů od mého rodného domova.

V Kanadě jsem se usadil, pořídil jsem si zde malou svářecí dílnu. Po 46 letech v podnikání jsem jako čerstvý osmdesátník odešel do důchodu. V současné době si užívám penze se svojí milovanou manželkou Sandrou.

Prosinec 11, 2017
Eva Rohan
"Jednou kabaret navštívil Ital, který mi nabídl práci ve Spojených státech. Pracovní povolení bylo...

Zaujal Vás tento příběh?

Napište nám k němu komentář. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou jsou povinná.