Vladimír Kabeš
Narodil jsem se na začátku roku 1918 v Praze. Když mi bylo sedm let, koupili moji rodiče ratměřické panství. Tahle víska pro mě vždy ztělesňovala všechno, co se skrývá pod slovem dětství. Vzpomínky na ni mi nikdo nevezme, všechny jsou příjemné, kromě jedné – kromě vzpomínky na den, kdy jsem přijel na zámek a našel zamčené dveře a za nimi komunistickou stranu, která nám sebrala všechno včetně hraček mých dětí.
Ale to předbíhám. Můj otec založil automobilku Aero, později se rozhodl věnovat i letectví. Byl ale vystudovaný právník a já jsem se rozhodl jít v jeho stopách.
Vzpomínky na ni mi nikdo nevezme, všechny jsou příjemné, kromě jedné – kromě vzpomínky na den, kdy jsem přijel na zámek a našel zamčené dveře a za nimi komunistickou stranu, která nám sebrala všechno včetně hraček mých dětí.<br />
Po promoci na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jsem nastoupil na zkušenou do továrny – a otec mě nikterak nešetřil!
Zřejmě jsem se ale osvědčil, brzy jsem se stal tajemníkem a pak prokuristou firmy, tedy jakousi spojkou mezi pracovníky a vedením. Technické schopnosti jsem ale nezdědil – otec si přál, abych se stal konstruktérem letadel či automobilů, já se ale věnoval spíše osobním a sociálním otázkám v podniku.
Po roce 1945 pro nás už nebylo ve znárodněné továrně místo. Mohli jsme jen zpovzdálí sledovat, jakým směrem ji komunisti vedou. Když v r. 1948 otec zemřel, rozhodl jsem se opustit republiku. Můj odchod nebyl nijak dramatický, „pěšky přes kopečky“ se dvěma páry spodků a dvěma kartóny cigaret jsem se dostal do Německa. Moje žena s oběma dcerami přišly o něco později.
Dva roky jsem pracoval v Heidelbergu u americké vojenské správy, potom jsem odešel do Států. Na George Washington University jsem získal kvalifikaci pro americké právo a díky své jazykové vybavenosti jsem skrze projekt středo- a východoevropského práva v Kongresové knihovně našel místo v právě se tvořícím Mezinárodním výboru právníků.
Časem jsem se stal zástupcem výboru u Organizace spojených národů a také tajemníkem výboru. V 60. letech jsem pracoval jako poradce ministerského předsedy Cyrilla Adouly v tehdejším Belgickém Kongu. Hlavním zaměřením mé práce ve výboru byla lidská práva.
Kromě toho jsem se angažoval v několika dalších oblastech souvisejících s mou domovinou – Rada svobodného Československa, Společnost pro vědy a umění, Československá národní rada americká, …
Po roce 1989 jsem pomáhal prosazovat politické a ekonomické zájmy našeho státu v zahraničí, byl jsem poradcem Václava Havla, pomáhal jsem podporovat hospodářské a kulturní vztahy České republiky a USA.
Byl jsem též u zrodu Amnesty International, která se zajímala o osudy jednotlivců. Tehdy byl jako jeden z prvních „vězňů svědomí“ vybrán kardinál Beran, to byla pro nás Čechoslováky velká věc!
Po roce 1989 jsem pomáhal prosazovat politické a ekonomické zájmy našeho státu v zahraničí, byl jsem poradcem Václava Havla, pomáhal jsem podporovat hospodářské a kulturní vztahy České republiky a USA.
Dr. Vladimír Kabeš obdržel za svou celoživotní činnost v roce 1999 státní vyznamenání Medaili za zásluhy I. stupně, v r. 2004 cenu Gratias Agit. Vzdělaný a schopný právník, vlastenec, filantrop a optimista za každé příležitosti odešel na věčnost o Velikonocích r. 2009 ve Washingtonu.