Widget Image
The Czechoslovak Talks je projekt zachycující životní příběhy československých krajanů ve světě. Příběhy osobních vzestupů i pádů, příležitostí i překážek a hlavně životních zkušeností, které tímto zachováváme pro další generace.

 

Sledujte nás

Oldřich Plešek

Narodil jsem se v Hostašovicích u Valašského Meziříčí 1. prosince 1912. Ve čtrnácti letech jsem začal jako učeň pracovat v Baťových závodech ve Zlíně. Mým prvním úkolem bylo barvit kožené podešve. Kvůli drobné postavě jsem musel stát na bedně, abych vůbec dosáhl na pás. V devatenácti letech jsem absolvoval povinnou osmnáctiměsíční vojnu a poté pokračoval ve studiích v baťovském internátu. Přátelil jsem se s Tomášem Baťou mladším, strávil jsem s ním dokonce dovolenou na ostrově Rab na Jadranu a jezdíval s ním rallye se závodními auty.

V únoru 1936 jsem obdržel pracovní zařazení v Indii a začal pracovat jako vedoucí skladu v Konnagaru u Kalkaty. V roce 1932 tam Baťa koupi bývalou rafinérii na výrobu olejů a upravil ji na výrobnu gumové obuvi. V říjnu 1934 začala výstavba nové velké továrny jen pár kilometrů jižně. Místo bylo pojmenováno Batanagar, přezdívané jinak také “Baťova brána do Indie”. Záhy jsem se tam přesunul i já. Vedle továrny bylo na rozloze 324 akrů postaveno celé město – obytná část pro zaměstnance a manažery, kino, škola, sportoviště, nemocnice, Český klub, sokolovna, kaple svatého Václava atd. Můj přítel Jan Baroš vydával unikátní místní noviny Batanagar News. Roku 1937 pracovalo v Batanagaru více než 3000 lidí, včetně asi 70 Čechoslováků.

Místo bylo pojmenováno Batanagar, přezdívané jinak také “Baťova brána do Indie”
novomanželé Pleškovi v Batanagaru

Moje manželka Marie Káňová se narodila 1. prosince 1914 v Kosticích. V sedmnácti letech se přidala k firmě Baťovi a vyškolila se na obsluhu šicích strojů. Byla vybrána do závodu v East Tilbury ve Velké Británii jako supervizorka, ale když adeptka na stejnou pozici v Indii náhle onemocněla, nahradila ji. V říjnu 1937 dorazila do Batanagaru, kde jsme se seznámili. Svatba se konala v červenci 1939 a narodily se nám dvě děti – Věra (1940) a Oldřich – Olek (1943).

V roce 1945 jsem byl povýšen na hlavního vedoucího prodeje Bati pro celou Indii. Pozici jsem zastával až do odchodu do penze v roce 1973. V roce 1950 jsme se přestěhovali do Kalkaty, kde byla zřízena centrála. Zodpovídal jsem za rozsáhlou síť více jak tisícovky prodejen a skladů, které každým rokem zajišťovaly prodej přibližně 50 milionů párů obuvi. To byl odkaz, který jsem zanechal. Se sedmatřicet let dlouhou službou jsem byl patrně nejdéle soužícím baťovcem v Indii. Dosáhli jsme mimořádných věcí v těžkých dobách a vždy jsem na to byl patřičně hrdý. Prožili jsme druhou světovou válku, když Československo bylo okupováno, velký bengálský hladomor roku 1943 i hrůzy při dělení Indie v roce 1947.

V roce 1973 jsme se vystěhovali do Austrálie a usadili se v Sydney, kde si mé děti založily vlastní rodiny. Měl jsem možnost znovu se potkat s mnoha starými přáteli a kolegy, kteří Batanagar opustili již v 50. letech.

S mimořádným dojetím jsem sledoval, jak mě laskavě vítají bývalí indičtí kolegové

Pro Indii jsem měl opravdovou slabost a dokonce jsem uvažoval, že se na penzi přestěhuji do Kašmíru. Nakonec jsem si uvědomil, že to nebyla ta úplně nejlepší varianta vzhledem k rodině. V 80. letech jsem však ještě naposledy zavítal na návštěvu. S mimořádným dojetím jsem sledoval, jak mě laskavě vítají bývalí indičtí kolegové a jak vřelého přijetí se mi dostalo v každé Baťově prodejně, kterou jsem navštívil.

Oldřich Plešek zemřel 24. srpna 2004 v Sydney, jako skutečný baťovec tělem i duší. Toto datum spadalo na 110. výročí založení firmy Baťa v roce 1894. Choť Marie odešla ze světa 11. července 2007.

Uvítání Pleška bývalými zaměstnanci při cestě po Indii
Batanagar News
rodina Pleškových
dovolená s Tomášem Baťou mladším
Červen 7, 2020
Jerry Krejzar
Narodil jsem se v roce 1944 v pražské Bubenči Pepíkovi Krejzarovi a Zdeňce Procházkové.
Září 4, 2020
František Grapl
Narodil jsem se v Brně 10. července 1924 do rodiny se dvěma staršími sestrami

Comments

  • Alena Kaňová, Slneční 309, 69154 Týnec
    REPLY

    Příběh se mě velmi líbil, a celý ho znám, jelikož jsem z přízně ze strany Marie Kaňové. Teta Marie měla ještě 2 sestry Blaženu a Annu, a bratra Jakuba.Z Austrálie nás několikrát navštívili. A ještě si moje maminka dopisuje s jejich synem Olkem, neboť jejich dcera Věra už nežije.

    P.s. Ještě mám prosbu, jestli by bylo možné mě tento příběh i s fotografiema zaslat.

    Alena Kaňová

    Červenec 19, 2020

Zaujal Vás tento příběh?

Napište nám k němu komentář. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou jsou povinná.