Milan Mládek
Narodil jsem se v Trutnově v roce 1930. Moje rodina patřila k významným českým výrobcům lnu. Vlastnili jsme přádelnu ve Studenci v Sudetech, anektovaných nacistickým Německem v roce 1938. Továrnu Němci zkonfiskovali. Můj otec Josef po válce znovu získal kontrolu nad podnikem, ale československý průmysl byl poté znárodněn a komunistický převrat v roce 1948 znamenal ztrátu veškerých nadějí. Otec byl dokonce krátce uvězněn. Tehdy jsem chodil na gymnázium. Krátce poté, co byl propuštěn bez obvinění, se rozhodl, že musíme co nejdříve opustit zemi. Dodnes si pamatuji, jak jsme s rodiči museli potichu přejít hranice a s sebou nést, co jsme jen zvládli. Ocitli jsme se v Německu, načež nám přátelé pomohli dostat se do Belgie, kde jsme zůstali, aniž bychom tušili, jaká bude naše budoucnost.
Zdeněk těsně před německou okupací a konfiskací majetku společnosti uprchl do Londýna
Můj starší bratr Zdeněk už byl v zahraničí. Když ještě bylo možné legálně vycestovat, poslal ho otec studovat jazyky a sbírat zkušenosti v oboru. Usadil se v Belfastu, tehdejší Mekce textilního průmyslu. Je důležité poznamenat, že historie naší rodiny je spjata s rodinou Sochorů. Na začátku 20. století založil Josef Sochor ve Dvoře Králové textilní tiskárnu. Brzy se stala světovým lídrem v zavádění nejmodernějších tiskařských technologií, vlastnila řadu patentů na sítotisk a zaměstnávala přes 1500 lidí. Jeho syn Zdeněk těsně před německou okupací a konfiskací majetku společnosti uprchl do Londýna. Od britského ministerstva obchodu získal povolení a k tisku oděvních látek a za tímto účelem postavil podobnou továrnu v Belfastu. Jmenovala se Belfast Silk & Rayon. Sochor mladší se sebevědomě pustil do výroby ubrusů, utěrek, spodního prádla a potištěného oblečení, zakoupil složité stroje na tkaní látek, pololněných i syntetických, a v roce 1948 zakoupil také nevyužívané prostory na letišti Newtownards východně od Belfastu, kde založil zcela novou společnost Crepe Weavers.
Potřeboval spolehlivé zaměstnance a specialisty a našel je v dalších českých uprchlících před nacismem a později komunismem, zejména v mém otci, který měl v oboru dlouholeté zkušenosti. Díky tomu jsme získali víza k přestěhování se z Belgie do Severního Irska a otec pomáhal panu Sochorovi s výstavbou firmy, která začínala ve dvou starých letištních hangárech. Byl zodpovědný za kvalitu výrobků. Finanční situace se kvůli klesajícím prodejům stala velmi obtížnou. Firma si nemohla dovolit nové stroje, nakoupila proto použité z Lancashire a s určitým úspěchem je upravila pro tkaní různých typů látek. V roce 1954 se můj otec dohodl s panem Sochorem a firmu od něj koupil. Můj bratr tam už pracoval, já jsem zrovna dokončil studium na Queen’s University v Belfastu a také se k firmě připojil. Měl jsem na starosti vývoj látek, péči o vybavení a dokonce i nábor a proškolování nových pracovníků. Naše firma zpočátku vyráběla krep, druh rayonu, ale v polovině 50. let přešla na nylonovou tkaninu.
Mezi mnoha inovacemi, které se tam uskutečnily, je třeba zdůraznit, že naše firma byla první na světě mimo Československo, kde se začaly používat a vyvíjet vodní tryskové tkalcovské stavy. To byla velká věc, protože se pohybovaly dvakrát až třikrát rychleji než konvenční tkalcovský stav a hluk byl mnohem menší, takže celá proces se stal mnohem lepší pro výrobu i pro personál. Méně hluku a téměř žádný prach. Poté, co si společnost uvědomila potenciál, se jí podařilo na začátku 60. let zahájit plnohodnotnou výrobu s vodními tryskovými stavy. Zatímco zbytek tkalcovského průmyslu váhal tuto technologii přijmout, společnost Crepe Weavers získala značnou obchodní výhodu nad konkurencí. Díky tomu byla schopna uspokojit rostoucí globální poptávku. Během 70. let jsme měli 600 tkalcovských stavů a stali se největšími zaměstnavateli ve městě. Dávali jsme práci asi 350 lidem, kteří každý týden vyráběli půl milionu metrů čtverečních látky.
Podařilo se nám také přeměnit bývalý výrobní areál továrny na Comber Road v Newtownards
Když otec odešel do důchodu, prodal podíl ve společnosti Crepe Weaves společnosti Courtaulds, velké britské textilní společnosti, se kterou jsem firmu řídil, dokud jsem od nich v roce 1983 celý podnik neodkoupil zpět. Společnost se přeorientovala na úspěšný prodej specializovaných textilií zákazníkům po celém světě. V určitém okamžiku jsme se však dostali pod tlak našich zahraničních konkurentů a Crepe Weaves v roce 2005 nadobro ukončila činnost. Měli jsme velmi velkou výrobní kapacitu, ale jednoduše se nám nedařilo po finanční stránce. Nechtěli jsme zanechat dluhy, ani jít do nucené likvidace, proto jsme raději výrobu sami ukončili. Všichni byli vyplaceni, všichni zaměstnanci dostali řádné odstupné. Otevřená zůstala pouze malá tovární dílna. Podařilo se nám také přeměnit bývalý výrobní areál továrny na Comber Road v Newtownards o rozloze asi 25 akrů na průmyslový areál. Poté jsme se vrhli na developerské projekty a realitní trh. Vždy jsem hledal nové výzvy. Řídil jsem se jednoduchým čtyřbodovým heslem: vzdělávání, inovace, integrace a investice. V lednu 2007 jsem byl jmenován honorárním konzulem České republiky v Severním Irsku. Ve funkci jsem působil do roku 2021 a snažil se co nejvíce podporovat obchodní a společenské vztahy mezi oběma národy.
Milan Mládek, nazývaný „vizionářským podnikatelem“, který zanechal hlubokou stopu v byznysovém prostředí Severního Irska, zemřel 4. května 2023. Jeho syn Mark je seniorním právníkem v Londýně.
