Marit Lee Kučera
Vzpomínám si, že když mi bylo asi deset let, můj dědeček si hrdě vstal a hlasitě prohlásil, že jsme Češi. Tenkrát jsem si říkala, že být Čechem musí být něco speciálního.
Jmenuji se Marit Lee Kučerová a působím jako honorární konzulka České republiky v americké Minnesotě. Moji předkové byli přistěhovalci z Čech a příběh imigrace naší rodiny začíná u mých praprarodičů. Ti dorazili do USA na konci 60. let 19. století. Z rodné země odešli, protože můj pradědeček, který nebyl nejstarším synem, neměl velkou šanci získat půdu. Ale možnost získat půdu v USA pro ně byla tehdy velmi lákavá. Pocházeli z oblasti jihovýchodně od Tábora a měla jsem to štěstí, že jsem díky genealogickému výzkumu zjistila jejich původní adresy. Dokonce jsme našli i příbuzné, kteří stále žijí na statku prababiččiny rodiny, a s některými z nich udržují kontakt. Je vzrušující mít skutečné příbuzné v České republice.
usadili se poblíž města New Prague, města přímo vybudovaného českými imigranty
Po odchodu z Táborska se moji praprarodiče nejprve usadili v Chicagu. Po ničivém požáru, který tam propukl na podzim 1871, se přestěhovali do jižní Minnesoty. Mnozí z nich se usadili poblíž města New Prague, města přímo vybudovaného českými imigranty. Tam se také v roce 1880 narodil můj dědeček J. J. Kučera. Při nehodě na statku bohužel ohluchl, a proto navštěvoval státní školu pro neslyšící poblíž města Faribault. Po zakončení střední školy se v roce 1902 se svým spolužákem rozhodl, že zkusí hospodařit na severu Minnesoty na základě tzv. Zákona o domovinách (platil mezi lety 1862-1904 a umožňoval nárokovat si až 160 akrů, tj. okolo 65 hektarů federální půdy bezplatně, ovšem pod podmínkou, že se na ní žadatel usadí a minimálně pět let jí bude kultivovat). Získali usedlost v oblasti International Falls u kanadských hranic, kde se narodil můj otec a jeho tři bratři. Tam jsem také vyrůstala já a dodnes místo nazývám svým domovem.
Obzvlášť hrdá jsem také na dědečkova nejstaršího bratra, který jako přistěhovalec dosáhl velkého úspěchu. Do USA přišel, když mu bylo asi deset let. Mezi jeho dětmi byli dva kněží, z nichž jeden se stal biskupem, tři jeptišky, advokát, lékař a farmář. Je ohromné vidět takové úspěchy imigranta a myslím, že Češi mohou být hrdí na svůj důraz na vzdělání. I jako přistěhovalci vedli své děti, aby usilovaly o vzdělání. Můj otec, v pořadí třetí ze čtyř chlapců v rodině, také měl vzdělání jako prioritu. Nejenže dokončil střední školu, což bylo samo o sobě ve 30. letech významný úspěch, ale poté získal i vysokoškolské vzdělání.
Tatínek i dědeček byli aktivní v různých spolcích, nevzpomínám si však, že by byli členy toho nejvýznamnějšího v čechoamerické komunitě, a to sice Sokola. Vím, že sokolská skupina kdysi fungovala ve městě New Prague, ale jak tam ubývalo obyvatel a lidé se stěhovali za prací jinam, zase zanikla. V současné době máme jediný Sokol v celém státě, u nás v St. Paul (fungující pod názvem Czech and Slovak Sokol Minnesota). Je mnohem více než pouhým sportovním sdružením, pořádá i mnoho vzdělávacích a kulturních programů.
Sama jsem do Sokola vstoupila až v roce 2000, takže jsem v podstatě nováček. V té době jsem měla nějaký čas navíc na dobrovolnictví. Všimla jsem si, že kupříkladu Švédové a Norové mají ve svých organizacích spoustu dobrovolníků. Tak jsem si řekla, že i Češi by si zasloužili trochu víc pomoci. V prosinci 2015 jsem se ujala funkce honorárního konzula a od té doby ji hrdě vykonávám. Můj předchůdce, pan Josef Mestenhauser, mne o to ostatně sám požádal. Byla jsem nejprve překvapená, protože obvykle trvá mnoho let, než se stanete platným členem Sokola a komunity. Dnes už si ale myslím, že jsem byla ve správný čas na správném místě. Coby honorární konzul působím jako oficiální zástupce české vlády v USA, jehož úkolem je pomáhat a chránit české občany. Pracuji pod generálním konzulátem v Chicagu, který pokrývá státy horního Středozápadu. Konkrétně do mé jurisdikce patří Minnesota, Iowa, Severní Dakota a Jižní Dakota.
v představenstvu Sokola jsem měla na starosti inzerci a ujala jsem se role redaktorky
V roce 1968 jsem vystudovala žurnalistiku na Minnesotské univerzitě. Zpočátku jsem pracovala na různých novinářských pozicích. Když však můj manžel přijal práci na malé univerzitě ve státě New York, kde byly omezené pracovní příležitosti, začala jsem se poohlížet po jiných možnostech. To mne přivedlo k vášni pro umění, zejména pro barvení látky. Dodnes se tomu aktivně věnuji. Kromě toho jsem se vždy zajímala o propagaci a uvědomovala si její důležitost. V představenstvu Sokola jsem měla na starosti inzerci a ujala jsem se role redaktorky našeho zpravodaje Slovo. Bezmála desetileté působení jsem si velmi užívala, protože mi umožnilo zužitkovat mé novinářské zkušenosti. Zpravodaj vychází i nadále a rubrika honorárního konzula zabírá vnitřní stranu zadní obálky. Mohu touto formou pravidelně komunikovat s veřejností, informovat o mých úkolech, informovat o českých (a slovenských) akcích v regionu, a především propojovat krajany, někdy dokonce šesté a sedmé generace, ale stále majících vztah k českým tradicím a kultuře.
Tento příběh zpracovala Viktorie Hadová z Biskupského gymnázia ve Žďáru nad Sázavou, coby jeden z výstupů studentské expedice do Minnesoty v říjnu 2023, sponzorované Nadačním fondem Dotek.
