Widget Image
The Czechoslovak Talks je projekt zachycující životní příběhy československých krajanů ve světě. Příběhy osobních vzestupů i pádů, příležitostí i překážek a hlavně životních zkušeností, které tímto zachováváme pro další generace.

 

Sledujte nás

Marie Výborná – Berounsky

„Přišla jsem na svět 20. srpna 1886, když byly mému staršímu bratru Josefovi 4 roky. V rozmezí 20 let se mamince narodilo celkem 9 dětí. Měli jsme malé hospodářství v Sulovicích na Kutnohorsku. Když jsem chodila do třetí třídy, odstěhovali jsme se do sousedních Lišic, kde tatínek koupil větší dům. Všichni jsme rodičům hodně pomáhali, i když škola byla vždycky na prvním místě. Já byla nejstarší ze všech dcer, jako první jsem se taky vdala. Z Mařenky Výborné byla najednou Marie Berounská. Bydleli jsme v Plzni u rodičů mého muže Bohuslava. V roce 1911 se nám narodila dcerka Jarmilka.

Psal se 4. květen 1912. Místa v kajutách byla zarezervovaná a touha Berounských spojit rodinu dohromady byla silnější než strach z devítidenní plavby i z neznáma.

Manželovi bratři Eduard a Jaroslav v té době již žili za oceánem, ve městě Amesbury v americkém Massachusetts. Všichni hoši Berounští byli šikovní vyučení karosáři. Bohuslavovi rodiče toužili po tom, aby celá jejich rodina žila pohromadě a synové mohli společně podnikat ve svém oboru. Otec Berounský prodal část rodinného majetku a zaplatil cestu do německých Brém i lístky na loď George Washington do New Yorku. Naší Jarmilce bylo teprve 8 měsíců. Navíc dva týdny před odjezdem přišly zprávy o tragédii Titanicu!
Psal se 4. květen 1912. Místa v kajutách byla zarezervovaná a touha Berounských spojit rodinu dohromady byla silnější než strach z devítidenní plavby i z neznáma. V přístavu v New Yorku nás vyzvedl švagr Eduard a vzal nás k sobě domů do Amesbury. Tamní továrna Walker Auto Body byla proslulá prvotřídními kočáry, ale právě v té době začala velmi úspěšně přecházet na výrobu automobilových karosérií. Byla tam spousta práce i pro mého Bohuslava, a tak jsme brzy našetřili na vlastní bydlení.

Byli jsme šťastní a postupně se nám narodilo pět dalších dětí – holčičky Jiřinka (Georgina, Jo) a Lilian, pak chlapci Henry a Ardie, a nakonec ještě nejmladší Rutička (Ruth).
Krátce před tím, než po Černém pátku na newyorské burze v roce 1929 zkrachovaly v Amesbury všechny automobilky, založili můj Bohuslav (po americku Ben) s bratrem Jaroslavem (Jerry) a švagrem Štěpánem Spáčilem (Stephen) v blízkém Newburyportu vlastní autoopravárenskou firmu Pike Auto Body – na hlavní třídě State Street, velmi příhodně u sjezdu z bostonské dálnice Route 1 Newburyport Turnpike. Už v lednu 1932 si ale můj muž otevřel svůj vlastní podnik – Ben’s Auto Body ve městě Portsmouth v New Hampshire, kam jsme se s dětmi přestěhovali. Všechny čtyři dcery vystudovaly střední obchodní školu a oba synové techniku.

V roce 1940 přišla nečekaná rána osudu – v bostonské nemocnici zemřel můj manžel Bohuslav! Henry a Ardie si museli vzít na starost vedení obchodu a karosářské dílny. Nechali jsme postavit novou moderní budovu s prostorem pro až 20 automobilů a 13 zaměstnanců.

 

Po útoku na Pearl Harbour ale oba synové museli narukovat do armády. Nezbývalo než podnik zavřít. Čtyři roky jsem neměla žádný příjem, jen sedmatřicet dolarů od vlády měsíčně. Starší syn Henry mi posílal půlku svého vojenského platu, aby mohla naše nejmladší Ruth dostudovat. Chlapci se naštěstí z války vrátili v pořádku a v červenci 1946 firmu znovu rozjeli. Starší dcery už byly vdané a já jsem se moc chtěla po letech podívat domů…

Po útoku na Pearl Harbour ale oba synové museli narukovat do armády. Nezbývalo než podnik zavřít.

Z dopisu Marie Berounské synovci Josefu Výbornému do Lišic, psáno 12. října 1948:

 

„…Tolik jsem se těšila, že Vás všechny letos uvidím, ale moje přání se zatím nesplnilo. Měla jsem cestu vyjednanou, zálohu na loď zaplacenou, ale každý mi říkal, abych nikam nejezdila, že se nedostanu zpátky. Zde se moc psalo a mluvilo o převratu, který u Vás nastal. Nic si nepřeju, jen podívat se do Čech, abych ještě jednou viděla svůj domov a místa, kde jsem prožila svoje mládí…“
Na jaře roku 1949, po 37 letech od její odvážné cesty, se Marii skutečně podařilo přijet do vlasti – alespoň na krátkou návštěvu. Z jejích potomků jsou nyní úspěšní podnikatelé, učitelé, vědci. Vítr je rozvál po celých Spojených státech. Ben’s Auto Body v Portsmouthu se stále drží na špičce nejlepších karosářských firem Nové Anglie. Marie zemřela 1. března 1977 ve věku devadesáti let.

Prosinec 11, 2017
Eva Rohan
"Jednou kabaret navštívil Ital, který mi nabídl práci ve Spojených státech. Pracovní povolení bylo...

Zaujal Vás tento příběh?

Napište nám k němu komentář. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou jsou povinná.